neděle 26. února 2012

Cesta pro Nového Člověka




Když jsem se sama sebe ptala, o čem mám psát...o čem je vlastně “nové rodičovství”, dostalo sa mi z hloubi mého nitra né odpovědi, ale přímo zvolání - o LÁSCE! Nové rodičovství je JENOM o Lásce. J E N O M o Lásce! Nic, co je mimo toho, neplatí. Už neplatí. Ono to ani nikdy neplatilo, jen jsme si to sami tak uměle nastavili. Protože všechny staré spůsoby, přístupy, metody, všechno, co jsme vytvořili jako rádoby “civilizovaná” společnost, není skutečné. Ani nikdy nebylo, ale rozdíl je dnes v tom, že teď si to pořád rychleji začínáme uvědomovat. A co je ještě lepší - začínáme a začali jsme podle toho uvědomení i žít! A mám velkou a úpřimnou radost, že jsme v tom spolu(o:
Začátek rodičovství začíná už v záměru přivést novou Duši
Už když se díťe, ten jemný človíček, začíná vyvíjat v lůně Matky, nemyslí. Jen cítí. A na základě pocitu ví. Ví všechno. A právě proto, že nemyslí a jenom cítí, je v tom nejdokonalejším, nejčistším spojení s Přírodou a Univerzem. Proto ví, kdy se má po porodu nadechnout. Ví, kdy má odpočívat. Ví, kdy má jíst a pít, kdy se necítí dobře a dá to najevo, už v bříšku maminky, třeba i v prvních měsících.. Ví...ví všechno. A od nás tato rodičovská životní lekce žádá jediné - stišit se, přestat používat všechny programy, které nám dávali do hlavy naše maminky, rodiče, a jim jejich rodiče a společnost - a jenom naslouchat a nechat se vést. Matka má jediněčnou životní skušenost a tu nejvyšší odpovědnost - ne za “výchovu”, ale v těchto časech přes rušení starých struktur a vzorců, za otevření a udržení cesty pro Nového Člověka. Přes Lásku. A to jediné je důležité. Mateřství, rodičovství je krásným obdobím, hoci společnost ho častokrát staví na okraj a třeba i ženy do pozice nepřátele, protože “vypadnou” z procesu...Bodejť by ne, když právě přes samotnou Lásku a ten nejčistější kontakt a vztah s Univerzem “hrozí”, že si Ženy tou nejrychlejší cestou uvědomí zvrácený stav a manipulativní programy naší společnosti...a že to změní. A taky už ho mění! Žena je čarodějka a ví všechno. A Muž také. A Díťe je častokrát pro oba tím nejrychlejším Učitelem.
Je jenom jediná odpověď
Takže jak to vypadá v praxi? Stačí si jenom položit pár jakýchkoliv otázek - odpovědi přijdou z našeho nitra sami. Víte je. VÍME je. Ale schválně - skutečně si (pořád) myslíme, že plán naší pohodlnosti, strach z bolesti nebo snaha o nastavení těch “nejlepších” čísel v datumu narození a tak mnohokrát nepotřebné rozříznutí břicha je pro děťátko ta nejlepší cesta na svět? Tím se nestavím proti případům, kdy je skutečně zásah zvenčí potřebný, ale i tam stačí snad tak málo jako nechat přírodu, ať se dohodnou a první záchvěvy spustí s Dítkem v jejich vzájemném souladu. Oni to totiž “vědí” lépe než my. Skutečně si myslíme, že mateřské mléko, se vším, co malinký človíček potřebuje právě v takovém kokteilu, je méně než strojově produkovaná umělá výživa? Nebo že kojením utrpí prsa? Všechno je v hlavě - a tam začíná samotná láska k nám samým a k daším lidem - ne k uměle vytvořeným měřítkům módy či  povrchné společnosti.
Skutečně si myslíme, že nejsme schopni rozumět Dětem bez pomoci knížek a rad psychologů?...skutečne matkám netrhá srdce, když své děti nechávají, dle oněch nejnovějších trendů a rad doktorů a mnohokrát už nelaskavým “chovem” odchovaných babiček se slovami, aby “jsi ho nerozmazlovala”, už jako několikadenní miminka plakat v postýlce až do vyčerpaného usnutí? Vždyť lákyplná náruč, přivinutí a vůně matky, nebo i tatínka, děťátku zapisují do vědomí, že svět je bezpečným místem, kde budou jeho potřeby vždy naplněny, a kde pak může beze strachu a obav tvořit a realizovat svůj nejvyšší potenciál. 
Skutečně si myslíme, že prázdná chladná postýlka a pár hraček nahradí hřejivou náruč a pohlazení? Děti cítí a vidí energii, světýlka, která září v každém živém organismu, to je to, co je živí. Blízkost matky, či otce, nošení v šátku, spaní v společné posteli, zahalené vůní bezpečí - to je základ pro naplněný a láskyplný život. Né bezduché věci, ale milující energie a bezpečí přijetí a pohlazení.
Skutečně věříme tomu, že je správné do sice tak malého, ale dokonalého a křehkého tělíčka napíchat změs chorob a chemického kokteilu? Příroda je dokonalá, a ve vyváženém vnitřním a psychickém prostředí se choroba neuchytí... Skutečně si myslíme, že čas a přesný režim - snídaně-oběd-spánek-večeře a další v dnešní době tak moderní vzdělávací aktivity, je důležitý? Žijeme na Planetě Zemi, a každý organismus je zložen z její “krve a těla” a tak každý organismus podléhá rytmu naší Matky Země. A ta podléhá rytmu Slunce, planet a celého Universa...tak kde je ten náš malý výsek onoho “času” a denního, myslí stvořeného režimu? Který, když není dodržen, dovádí lidi k hodnocení, stresu a mohokrát i násilnému přesvědčováni k jídlu, k spánku, co vede jenom k nepohodě a napětí mezi rodiči a dětmi...Jaké jídlo, podle přesvědčení větchých babiček, tetiček bez radosti ze života a těžkopádných a nezdravě vyhlížejících sousedek, či doktorů “musí” malý človíček jíst? Všechno je vibrace, a jídlo je jen informací. |nformací, kterou Děti už v sobě mají, a proto mnohokrát je jejich jídelníček úplně odlišný od našeho. Čistý a světelný. Protože oni sami jsou Světlem, tělami s jemnejší strukturou a propojeními... 
Skutečne si myslíme...? Těch otázek je nekonečne. Já sama jsem si jich kladla hodně, právě ve snaze uspět v roli “dobrý mámy”...až jsem měla pocit, že je to nedosažitelné. Protože tak nás to učili - nikdy nejsi dost dobrá, ještě k tomu zvlášť, když nejdeš v souladu s moderní civilizovanou společností. Ale pak jsem řekla - dost! Nejsme tady přeci proto, abychom trpěli a žili život, který podléhá neustálému hodnocení. Bůh, Vesmír nás stvořil DOKONALÝCH, narozených v radosti a lásce. A procitla jsem z temného sna do světelné “reality”, kde nám všem je a má být v Bytí dobře. Když jsem neuspěla na poli Mysli, cítila jsem, že přece musí jestvovat spůsob, jak uspět na poli celého Člověka a Ženy, která je v souladu se svou Intuicí. A znovuobjevila jsem v sobě spůsob, ten JEDINÝ spůsob, jak všechny otázky zodpovědet... Ze středu svého nitra. Ze středu svého Srdce. Znova se ptám - skutečne si to MYSLÍTE? Protože myslet si to můžete....ale skuste to všechno né promýšlet, ale CÍTIT. Nahraďme slůvko slůvkem - myšlení citem - a najdeme odpovědi na všechno.

Stavíme Most
Hledat jednotlivé odpovědi myšlenkami nemá smysl. A není na to už čas. Žijeme v době, kdy staré už neplatí, a nové právě teď vytváříme. Děti, které přicházejí, jsou jiné než my. Také my jsme byli jemnejší, vnímavější, než naše rodiče. To je zákon evoluce - jít dopředu a k větší dokonalosti, kdy nová generace vždy disponuje ve větší míře odkrytou Moudrostí. Protože Moudrost máme v sobě všichni stejnou, jen přístup k ní je odlišně “velký”. Všichni jsme při narození měli čisté spojení s Univerzem, Bohem. Jen né všichni měli tu Sílu to spojení ustát.  Protože tlak společnosti, jdoucí cestou stínu, a následný rozpor mezi božským (skutečně božským) a “lidským”, společenským, byl stále větší. Až do tohoto dne. Do tohto času. Každý krůček, každý člověk, který kdy na této Zemi žil, sehrál, vědomě či nevědomě, svojí roli. Aby jsme dnes my stáli tady, v tomto místě v Univerze. Aby jsem dnes já psala tyhle slova, a abyste je vy právě teď četli. Vzdávám hluboký DÍK všem předkům, vzdávám díky mým rodičům - každý máme své místo v kole stvoření, které nás dovedlo právě sem, do tohoto bodu. A ĎEKUJI také svému Synovi za to, že mně svým příchodem přenesl rychleji do Přítomnosti a k tomu, abych v té každé přítomné chvíli cítila a konala Srdcem. A tvořila tak Nové Bytí.
Nastala doba, kdy rozdíl mezi jemností Dětí z Hvězd a strukturami staré společnosti je tak výrazný, že se nedá nevidět. Vznikali rozpory, nové “diagnózy”, disleksie, autismus...A tak to bylo dobře. Protože právě ta pomyslná “propast”, která stále více dělila nově příchozí Děti od společnosti, otvořila most k druhému břehu. Kdyby tam nebyla, tak by jsme ho nezačali stavět. Děti a Rodiče. Ti nejsilnejší z nejsilnejších stavitelů. Už je ten Čas - kdy k prožití sebe i bytostí z našich těl musíme se stát těmi, kterými Jsme. Jenom v Lásce je odpověď.
Spojit Nebe se Zemí
Když píšu tahle slova, přišlo mi, že vlastně tímhle článkem bych mohla psaní i ukončit. Jediný “návod” na VŠECHNO je LÁSKA. Na všechno ve vztahu Dětí a Rodičů, návod jak být zdravý, jak žít život v hojnosti, jak žít...Jedinou odpovědí je LÁSKA...Láska v nás, Láska k sobě samému, která se přenáší dál. Na všech našich webovkách by pak zářilo to jediné slovo - LÁSKA. A já cítím, že se tam dostaneme. Kdy přestaneme číst, psát, studovat - a budeme to ŽÍT. Cítím a vím to, bez toho, aby mi to někdo řekl. Teď jsme ale ještě v procesu a stavíme spolu ten Most. A abychom ho zvládli, aby nás stavělo stále víc, vnímám, že je a bude přínosné v psaní pokračovat(o: Protože nás učili necítit - ale jedinou cestou je právě cit. Protože nás učili jen číst, přijímat, co nám kdo druhý, “studovanější” řekne, učili nás být závislí, učili nás, že jsme odděleni sami od sebe a od naše božské Podstaty. Učili nás...nebýt Člověkem. Učili nás nebýt Láskou. A také nás učili, že Láska je něco abstraktního. A to je důvod, proč cítím, že chci sdílet tyhle řádky. Protože žijeme na Zemi, ve fyzické realitě a abstraktní Láska bez každodenního projevu, není skutečná. Ne, nejde tady o to, abychom o Lásce mluvili, tvářili se zbožně a za rohem pomlouvali souseda, nebo ubližovali našim nejbližším. Jde o to - přenést Lásku, Boha či Vesmír na Zemi. Do každodenního života, do každého okamihu bytí, do každého vztahu, do každičkého slova, myšlenky a vyjádření. A tady cítím svoje místo i já. To, co jsem se naučila a stále se učím, budu ráda sdílet dál - v praktickém vyjádření, podpoře a postřehách, které mi odhaluje právě můj nejrychlejší Učitel - Syn, který sem vstoupil přes moje tělo. Začali jsme, kupříkladu, s kmenovou přípravou jídla(o: a od toho dne je nám oběma, a dalším s námi, o něco báječněji a svobodněji na tomhle světe(o: o tom s velkou radostí napíšu příště.


Vzpomeňme si na všechno, co víme
Takže na těchle stránkách vám nebudeme radit, kolik toho mají malí človíčci sníst, v kolik hodin jít spát, do jaké školy je dát... každý jsme jen jiným vyjádřením Jednoty, se svou vlastní Cestou a všichni jsme dokonalí. Jsem člověk, který v životě vždy hledá odpovědi přes Podstatu. A to je místo, kde je všechno. Všechno tam víme. Tam je Střed Vesmíru - v našem Srdci. Když použiju slovo “výchova”, aby jsem zachovala přemostění mezi tím, co bylo myšleno v staré společnosti a tím, o čem tady budu i nadále psát, tak nové rodičovství je o výchově nás samotných. O výchově k LÁSCE, na kterou jsme zapomněli. Výchova nás samých přes naše Děti. Né naopak. Každý je každému žákem i Učitelem, ale vnímám, že v téhle době jsme, co se týče “našich” Dětí především žáky my, jejich rodiče. Protože k Lásce se dostaneme jedinou cestou - a to zapomenutím všeho, co nás naučili, a rozpomenutím se na vše, co víme bez toho, aby nás to někdo učil. A k tomu nás tím nejrychlejším spůsobem dovedou právě Děti. Né, nejsou naše, jenom přes nás zrozené. Pozorujme je, vnímejme a prociťujme, tak porozumíme božské podstatě v sobě.
Naše společná cesta bude teda o pozorování, cítění, radosti, hravosti, vnímání, svobodě, intuici... a tak o přinášení Nebe na Zemi. A co je  jejím posláním? Jenom a jen - umožnit Dětem zůstat Bohy. A jako Bozi spolu všichni v Lásce, s Radostí, v Zdraví, Harmonii, Štěstí a Hojnosti tvořit - na nádherné a zdravé Planetě. To je celé. Poslouchejme a žijme Srdcem.
Děkuji, že přes ten společný Most kráčíme spolu,
s Láskou a Radostí pro nás všechny,
Katarína Lone Mýtna